Africké listy část 4.,rozlučková

Tuto zprávu už píšu z civilizovaného Brna, týden po návratu. Během toho týdne jsem si postupně začala opět zvykat na výdobytky jako je moje skvělá automatická pračka, senzační plynový sporák, teplá sprcha a nadměrně osvětlený byt. Samozřejmě jsou i věci, na které si zvykám o poznání hůře - zrychlené tempo všeho, požadované pracovní tempo, nepřátelské pohledy v šalině a v obchodech, záplava zboží v obchodech, z čehož je ale minimum tuzemské (v Tanzánii je zásobování minimální, ale zato všechno je Made in Tanzania). Moje neochota naskočit zpátky se projevuje také prokrastinací ohledně dopsání blogu a zprávy pro Míšu :) (pozn. dokončuji téměř měsíc po návratu, Afrického tempa při řešení věcí se člověk jen tak nezbaví)
Poslední týden ve škole vlastně vůbec nebyl týden, protože byly nahlášeny dvoudenní prázdniny na oslavu konce Ramadánu. Protože však pro ukončení Ramadánu musí vrchní představitel islámu v Tanzánii spatřit alespoň srpek měsíce, nebyli jsme si jistí, kdy to nastane. Každopádně jsme věděli, že někdy prázdniny budou a tak jsme naplánovali (pro děti již asi tradiční každoroční ) výlet na blízký kopec. Nicméně první noc se měsíc schovával za mraky, takže děti i my jsme museli ráno do školy. My jsme měli před sebou poslední den v Jakaya, tak jsme si rozplánovali hodiny ve všech třech třídách s tím, že jim konečně ukážeme připravené materiály o ČR. První rozlučková hodina byla ve III.A, kde po našem výkladu o naší krásné vyspělé zemi v srdci Evropy a po vyzvání, jestli mají studenti nějaké dotazy, strhlo něco neuvěřitelného. Ze studentů, kteří před tím ze sebe nemohli vypravit ani základní otázku "What do you do every morning" najednou začaly vypadávat perly ve Swahenglish, které začínali dotazy na Vlastíkovi dostupnost pro ženitbu (popřípadě jestli by se nechtěl ženit můj bratr), před dotaz kolik mám dětí, jestli bych si chtěla vzít Masaje (a proč si všichni Evropani chtějí brát Masaje/Masajku), po dotaz, jestli je Barack Obama prezident Evropy a konče u středního věku dožití a HDP České republiky. Samozřejmostí byly otázky na styl oblékání, hudby (dívčí část třídy), jak a za kolik se dá dostat do ČR, kolik kmenů u nás žije a proč vůbec Evropani do Tanzánie jezdí (klučičí část). Každopádně všichni byli tak nadšení a rozdivočení, že nás přišel usměrnit Mr. Bofu a do další třídy už nás nepustili bez doprovodu, jinak bychom jim studenty úplně rozdivočili.

Vlastík v živé diskuzi o ekonomice ČR vs Tanzánie

Divočáci ze III.A

IV. form

 Po (už značně klidnější) návštěvě IV. a III. B třídy jsme se rozloučili s učitelským sborem (značně prořídlým, protože polovina začala předčasně slavit konec Ramadánu už předchozí den a do školy nepřišli) a spolu s panem ředitelem jsme probrali plány a možnosti docházky pro sirotky. Mr. principal souhlasil, že přijme další děti bez problémů (3x hurá). Taky nás seznámil s plány školy na další rozvoj - vytvoření sportovního hřiště. Prozatím mají studenti Sports and Games ve stylu "odkamenovávání budoucího sportoviště". Tento plán je jistě záslužný, po odstranění několika málo much (touha vysypat basketbalové hřiště tunou písku a ohradit ho zdí z kamenů) bude jistě i úspěšný. Před naším odchodem jsme ještě viděli ukázku hromadného tělesného trestu (studenti pozdravili paní učitelku Good morning Sir)...

Tělesně a vesele...

Pan ředitel a budoucí sportoviště

Basketball field

Goodbye Jakaya

Druhý den už konečně a opravdu vyšel měsíc, takže začaly dva dny prázdnin. Ráno jsme vyfasovali 12 čistých, svátečně oblečených dětí, abychom je o pár hodin později vrátili značně špinavější, zaprášenější a některé i o nějakou tu botku lehčí. Nicméně se výlet vydařil :) Kluci po cestě očesali několik keřů s bush bubble gum, podle bobků vystopovali a z nory vyhrabali jednoho ježka, aby ho posléze na naši přímluvu opět zahrabali, kopec vyběhli nahoru, dolů, pak ještě jednou nahoru, když se jim zdálo, že jsem pomalá, spořádali kupu chipsy na mayai ve Mswiswi, prošlapali několik botek, které se rozpadly, a po návratu (když jsme my byli docela uondaní) šli ještě hrát fotbal. To nemluvím o tom, že Africké děcka prostě radši chodí bosky, takže pro chůzi v terénu boty prostě sundali, aby byli rychlejší. Ve Mswiswi byl také čas na holiče - kdo měl pocit, že mu příliš vlají vlasy (alias typická drátěnka na hlavě), šel na modní sestřih "na koleno" bez ohledu na věk a pohlaví.

Královské dělení sušenek

Benedicto pózuje

Kluci pomáhají "nejslabším" článkům

Skupinovka z trhu

Soda U Michaela a čekáme na chipsy

A  pak už nastal náš poslední den v sirotčinci, poslední rychlé natloukání  háčků na ručníky, pálení odpadků (kterých opravdu nejvíce vyprodukujeme my), balení a loučení :( A focení dětí pro sponzory doma (fotky samozřejmě dodáme).Také to bylo všechno trochu smutné (hlavně pro mě), protože děti jsou milučké člověk si k nim docela rychle najde cestu a i když jsme s nimi nebyli dlouho, tak nám teď  tady doma chybí...

Spalovna odpadů

Malý gangsta

Po odpočinkovém dni stráveném u Chrise v horečkách na toaletě (Vlastík chytil nějakého bacila) a sháněním kávových bobů (já) jsme se vydali na 13 hodinovou cestu autobusem do Daru. Cestu nám zpříjemňovaly Tanzánské telenovely se závažnými sociálními tématy (přistěhovalý Keňský rapper ve slumu, manžel bijící ženu a její sestru a pak ještě naprosto nepochopitelný manželský čtyřúhelník, který vyústil v tragédii), písně domácí produkce, paviáni na silnici, slepice v zavazadlovém prostoru a předseda Tanzánské oftalmologické společnosti přes uličku. Poslední víkend jsme si váleli šunky na Kigamboni na pláži a bylo to parádní. Kromě  Indického oceánu jsme objevili další limity v čekání na  předem objednaný oběd (4 hodiny), našli jsme zásadní rozdíly mezi pláží pro místní a pro turisty (10x méně odpadků a 2x dražší jídlo a pivo), ocenili jsme cenovou dostupnost léčivých bylin (4 Kč,- za silně ubalený kus) a já jsem překonala svoji fobii z davu, protože v Tanzánii mě skoro nikdo nepřevyšuje o více než půl hlavy a ještě jsem se bez problémů mohla orientovat podle Vlastíka čnícího nad všemi. Prostě jsme si to užili a tím je myšlený celý pobyt. Samozřejmě, že celý náš africký výlet měl i hlubší rovinu, ale s tou se pořád ještě srovnávám a není potřeba všechno ventilovat...sečteno podtrženo -dojmy veskrze pozitivní! :) Doufám, že se brzy zase uvidíme Afriko

Tanzánie pro turisty...

Tanzánie pro váleče plážové...