Evropanka v Africe (III): cestujeme a loučíme se

já a nekonečná suchota v okolí Malawatu

Ztrápená nedostatkem vody kolem sebe (ne na pití, té je naštěstí pořád dost) jsem nadšená souhlasila na plán ostatních wazungu s cestou k jezeru Malawi. O tom už sice na blogu napsala Zuzka, ale říkala jsem si, že se podělím i svoje osobní poznatky. 

Lake Malawi - nebo taky Nyasa jak se mu říká v Tanzanii nebo Lago Niassa v Mozambiku - leží na hranici těchto tří států, z největší části ale v Malawi. Je překvapivě docela rozlehlé, tak, že se ani nedá vidět na druhý konec, a tak na mě skoro působilo dojmem, že jsme u moře. Proslavil ho britský cestovatel David Livingstone, podle kterého jsou pojmenované i hory, které jdou vidět na jedné straně jezera.

Cesta tam vedla přes krásné plantáže s kakaem, nazpátek zase čajové. Christopher, náš věrný řidič a průvodce, nám ukázal všechno co bylo v oblasti k vidění a trpělivě zastavoval auto na každém kopci, ze kterého byl jenom trochu výhled do té nádherné tropické krajiny. Zastavili jsme se i v jedné partnerské základce zapojené do projektu Śkola škole (Ilenge) a tak jsme, hlavně my tři učitelé, měli možnost vidět jak vypadá další vzdělávací instituce v kraji.

Jezero je nádherné. Působí dost turistickým dojmem. Mě to teda nevadilo ani trochu, ale ostatní měli trochu komentáře k tomu kolik je tam bílých lidí, a tak dále. Ale pláž je pořád krásná, voda čistá, a to i přesto, že tam místní ženy perou a němečtí turisti si tam umívají vlasy.

Nadšeni jsme byli z krásně vypadajících domečků postavených přímo na pláži. Když zjsme zjistili, že mají nejenom elektřinu, evropský záchod, ale dokonce i sprchu, skoro jsme podlehli dojmu, že jsme v civilizované krajině. V zápětí jsme ale zjistili, že voda ze sprchy neteče a v záchodě se objevují čas od času žabičky, tak jsme s klidem zjistili, že jsme naštěstí pořád ve východní Africe.

Večer jsme, zdolaní romantikou tohoto krásného jezera obklopeného nádhernými Livingstone Mountains, se rozhodli připravit si večeři na ohni na pláži u vody. Banány na grilu chutnaly jako kusy papundeklu, ale s dostatečnou dávkou chilli se dá požít všechno. A navíc, hlad je hlad. Naštěstí na nakrájení čerstvého ananasu a papáji se moc zkazit nedá, takže jsme aspoň měli skvělý ovocný dezert.

Safari – Národní park Ruaha

Výlet za zvířatama, co známe jenom ze zoo, jsme se rozhodli uskutečnit poslední víkend v červenci.

V parku jsme měli místního průvodce, který nám ukázal nejlepší místa na pozorování zvířat, které jsme zrovna chtěli vidět. Prostě jsme zaveleli: krokodýli ! A borec řekl rovně, dvakrát v pravo a za mostem je jich spousta. A tak jsme jeli. Takže služby dobré. Samozřejmě to ale nebylo zadarmo. Co taky dneska je, že jo.

Chris pozorující divou zvěř

Zvířat jsme viděli hodně – viz. fotky, ale musím říct, že po pár hodinách jsem měla i té exotiky dost a od dvacáté žirafy si je přestala i fotit.

sklenka vína v národním parku

Cesta byla dlouhá, vzali jsme to s přenocováním ve městě Iringa (které teda v mém pomyslném žebříčku hezkých tanzanských měst zatím řadím na první místo), kde jsme i nakoupili (já se Zuzkou krásné šaty) a dopřáli si dobrou kávu (v kavárně pro sluchově postižené u chráněné dílny – Neema). Po cestě jsme měli malý problém s autem, ale zůstali jsme trčet někde u cesty jenom necelé tři hodiny, což považuju za úspěch, na místní poměry, takže všechno v pořádku :)

Třetí výlet, který jsem podnikla, byl jenom jednodenní, poslední neděli, kdy jsem byla v okolí města Tukuyu (region Rungwa) se podívat na různé přírodní zajímavosti. Kráterové jezero Masoko, přírodní most (The Bridge of God), vodopád, atd ..... 

Masoko jezero

nádherný vodopád (Kaparogwe falls) uprostřed tropické krajiny

banánové plantáže

Kvůli národním svátkům ke konci ramadanu se nám doba volna protáhla, protože všechny veřejné instituce (s nimi teda i školy) byly zavřené, takže jsme si všichni pořádně odpočinuli a už se vrátili zpátky do práce. Bohužel Zuzka s Vlastou jenom na pár dní a ve středu se s námi rozloučili a zamířili zpátky do Česka.
A nejenom ti dva, ale i Ivet se rozloučila, v Mahangu v pátek večer a zítra odletí z Mbeyi. To znamená, že na zbytek léta tady budu za Bez Mámy sama běloška. Wish me luck!