Dobré i horší zprávy. Píše Michal

Opět zdravím z velké dálky. Rád bych se opět podělil o několik postřehů co se děje v Mahangu - Kanjunjumele. Ono totiž již před nějakou dobu se část vesnice jménem Kanjunjumele (výslovnost kandžunžumele) odtrhla od vesničky Mahango a řeší si svou administrativu sama. Jenže vesničané zjistili, že nemají žádné prostředky a vlastně kromě několika celovesnických setkání nic nepořešili. Pokazil se jim plovák na vodárenské věži a nejsou schopni mezi sebou vybrat ani na papír na který by napsali nějaké prohlášení. Dá se říct, že zlost si vybíjejí na nás (přecejenom jsme snadný cíl), že můžeme za jejich chudobu. Pry jím zabíráme půdu. Na vysvětlenou: před 6 lety, nás (tj. řeholní řád sester a BezMámy) požádali o výstavbu školky i domu pro sestry. K tomuto účelu nám vyhradili k neomezenému použivaní (nemohou půdu darovat)a na neomezenou dobu cca 2000 m2 půdy (tj jedna část kde je naše centrum.Hned vedle na ploše cca 10000m2 jsou naše ubytovny pro kluky a holky, ale pozemek na kterém ubytovny stoji je jedna velká skála, takže v tomto případě si na ubíraní půdy nemohou stěžovat.). Všude kolem dokola jsou kilometry čtverečních půdy, ale jim vadí pár metrů. Vesničané doopravdy nejsou pokrokového myšlení. Na druhou stranu je nutno říct, že jsou i spravedliví. Jejich obecní krávy totiž opět sežraly klukům ze zahrádky všechnu zeleninu. Tak se třísklo do stolu a zažádali jsme o náhradu za vzniklou škodu. A světe div se oni škodu přiznali a škodu se snaží uhradit. Škoda byla vyčíslena v penězích, ale uhrada bude v naturaliích. Již nám dali přibližně 200 kg rýže a ještě dalších 300 kg bude dodáno. 

Jinak kluci se v pěstovaní zeleniny činí. Každý den chodí na zahradu a zelévají a okopávají. Druhá skupina kluků zase chodi trhat trávu králikum. Ne že by to kluky strašně bavilo, dělají to až dostanou pokyn, ale málokdy odmlouvají a berou to jako přirozenou součást jejich života.

kluci při zemědělských činnostech. Do budoucna by jsme rádi jejich polička oplotili pletivem, ať se už jednou dočkají sklizně. Zatím jim pokaždé sežrali zeleninu obecní krávy. Nicméně nám finanční situace zatím bohužel nedovoli přistoupit k oplocení........ :-(

kluci při sběru trávy na poli fazolí, které ovšem nepatří nám :-)

Pár dní zpátky jsme navštívli zdejší sdružení velmi starých lidí a albínu. Ani jedna skupina lidí zde nemá jednoduchý žívot. Úsměv by člověk na jejich tváři hledal a zdá se mi že je vzácný jako šafrán. Já osobně jsem však šafrán ještě neviděl ( možná je to tím, že vaření moc nedám...)

Babu a Iveta a jedno albinistické miminko

Chris předává několik slunečních krému pro vedoucího spolku albínu Wiliemovi.

Jedna nepříjemná zpráva. Jedno z nejmenších dvojčat James - co se počůravá - bohužel dostal zánět do palce. Minule jsem psal o našem názoru naraženého prstu. Bohuže pár dni je již jasné, že dostal nějaký zánět do palce. Dnes má palec tři krát větší než normálně. Jsou mu naordinované antibiotika, analgetika a navíc byl dnes na řezáni prstu, asi aby mu vytekl hnis. Iveta která bydlí v domě sester , krerý je nedaleko dispenzáře - zdravotního střediska - říkala,že křičel jako by ho trhali napůl. A to prý dostal umrtvujicí injekci do prstu (což je na podminky této části afriky neuvěřitelný luxus a zdravotnická špička). Dnes když jsem ho viděl, tak mi bylo jasné, že situace je pro Jamese velice bolestná. Nedokáži posoudit jak je vážná, nicméně staráme s o něj jak to jen jde.

James ještě v nejlepší kondici s fotkou svých adoptivních rodičů

Dobré zprávy :-) Musím pochválit pracovníky tj. Josefa vychovatele a babičku/kuchařku jak vše klape. Sami vytvořili systém, který předběhl zdejší kraj alespoň o padesát let. Každé dítě ma svůj taliř i hrníček s číslem. Podle toho komu z dětí číslo patří, tak je jim nakládano množství jídla podle stáří dítěte. V ubytovně pak mají stejné číslo napsáne na posteli i na skříni. Prostě číslo jim přirostlo k identitě ( berte to prosím v dobrém) a dokonce soupeří i o to, aby jejich číslo bylo nejlepší v malých bodovacích soutěžích. Protě paráda.

Holky sirotci pomahají v kuchyni a nakládají na talíře pořádné kupy jídla rýže a fazolí. 

K dobrým zprávám patří jak mne děcka pořád v dobrém překvapují v zájemné souhře a výpomoci. Včera večer Josef-budoucí učitel a jeden z nejstarších sirotků, si vzal kluky do parády a učil je od 21hod do 22.30 angličtinu. Já byl už po 30 min unavený a šel raději spát. Ráno jsme našel popsanou celou tabuli anglickou gramatikou. Je pravda, že mezi klukama je dost velký rozdíl v bystrosti i chytrosti. Ale jaksi si každy nachází své přirozené místo v této společnosti přibližně 17 různorodých lidí.

večerní výuka angličtiny v ubytovně pro kluky. Sirotek učitel Josef u tabule. O stěnu opřený Josef vychovatel

Prozatím se s Vámi loučím. Za děti bych si dovolil připomenout naší sbírku hmotných věcí, které se následně pošlou kontajnerem až zde na místo. Taktéž bych si dovolil apelovat i na případný finanční příspěvek. Neboť bez peněz se charita v jistém smyslu moc dělat nedá. Například by jsme potřebovali klukum postavit slepičárnu a králikárnu. Nicméně pokladnice BezMámy zeje prázdnotou, takže veškeré podobné užitečné a pro kluky radostné záležitosti se musí odložit. Za naše kluky a holky můžu říct, že jakýkoliv finanční dar budeme považovat za obrovskou velkorysost, budeme si ho vážit, využijeme ho maximálně a do posledního halíře, jako správní hospodáří.
Zdraví Michal společně s tlupou dětí a lidí kolem