Zhýčkaná Evropanka v Africe se stala učitelkou (II) - Blanka

Musím říct, že po více než třech týdnech v Africe, se tady cítím daleko líp. Přirozeněji, míň vyděšená a nějak tak srovnanější s tím, jak to tady je a jak málo věci můžu změnit. Jestli je nějaké místo, které donutí člověka si uvědomit to, jak málo sám zmůže, to je tohle. Po všech těch teoriích z university o rozvojovém světě a zlepšení podmínek pro všechny a podobně, je to veliké vystřízlivění. Ale to je taky částečně i důvod, proč jsem sem jela. Jsem ale rozhodnutá nenechat se odradit ničím a hlavně ve škole, jako nová místní učitelka angličtiny, udělat co bude v mých silách.

První zážitky s učitelování na místní střední škole – Jakaya – jsou zajímavé.

Celý ten proces toho, abychom mohli jít učit byl neskutečně dlouhý. Bylo dohodnuto ještě před naším přijezdem, že budeme tři učitelé – já na angličtinu, Vlasta na fyziku a matematiku a Zuzka na bilogii a první pomoc. Ještě než ti dva ale přijeli jsem na školu šla dvakrát, na schůzku s ředitelem a domluvit se na dalším postupu. I přesto ale, když jsme se dostavili na místo všichni tři, jsme měli další dvě hodiny organizačních schůzek, plánování a dalších organizačních věcí. Nakonec realita vypadala trošku jinak než naše představy (což mě už ani tak moc nepřekvapilo).

Přidělili nám dva nejvyšší ročníky – třídy III.A, III.B a IV.A, které mají být těmi nejlepšími studenty, protože už prošli přezkoušením na konci druhého ročníku. Já jsem s jejich učitely angličtiny (Leah a Ngovome) velice spokojená, jsou to oba milí lidé a dělají co můžou, na místní podmínky. Pro výuku totiž nejsou žádné materiály, které by se dávaly studentům. Nemají učebnice, vytištěné materiály, knihy, nic. Proto naprostá část zůstává na učiteli. Někteří to pojali tak, že vezmou jednu knihu, z té opíšou prakticky celé definice a příklady na tabuli (klasika – křída, suchá houba) a studenti si to slovo od slova napíšou (takhle jsem třeba viděla hodinu geografie o základech práce se s statistickými daty).

Teoreticky oni ti studenti mají poměrně vysokou úroveň učiva. Vlasta se Zuzkou byli v šoku co probírali v biologii a chemii. Prý to byla klasická středoškolská chemie. Že je to na místě bez elektřiny a vody, v budově bez oken, projektoru, videa nebo jídelny pro studenty, asi nehraje roli. Co je ale veliká škoda je to, že i přes tyto znalosti, které jsou dětem dány, mají jen velice omezené schopnosti v jejich vyjadřování. Nejsou schopny ani vysvětlit a popsat základní věci, jako je pes, rodina nebo strom. Nejsou vedeny k tomu samostatně myšlet, vyjadřovat se jinak než je to uvedeno v učebnici:

například když jsme hráli hru právě na to vysvětlování slov tak aby to ostatní pochopili nám studenti řekli, že:

hlava, to je centrální orgán, ve kterém se soustředí veškeré myšlení a nervové centra v těle...

strom, že to je věc, bez které by veškerý život na tomto světě přestal existovat z důvodu nedostatku kyslíku...

pes, že to je užitečné zvířectvo, které se pohybuje v okolí lidských obydlí a slouží k jejich obraně...

V dalších aktivitách, hrách a cvičení se mi to jen potvrdilo – slovní zásoba tam je ohromná (například na úkol „Vymysli co nejvíce slov na písmeno D“ jsem dostala ke třiceti slovům, i jako development, deforestation, decompostation, doubtful, distance, digital nebo discipline). To jsou prostě jasně poučky a slova, které se učí v jiných předmětech, ale pokud jim řekneme, ať třeba spočítají kolik má pes nohou nebo kde je hlava a co na ní nosíš, tak jsou úplně ztracené.
Další hlavní věc, na kterou se budeme soustředit je výslovnost. Bohužel mají jen místní učitele, jejichž výslovnost je někdy opravdu velice africká (pokud nemluví přímo ve svahilštině, a to i v anglických předmětech). A tak studentům už teď často není rozumět.

špehuju kolegy - Vlastu se Zuzkou :)

na cestě do školy - prach a kolo :D

Jinak život v Mahangu je poklidný, občas se stane nějaká mimořádná událost, jako výpadek elektřiny (na těch místech, kde vůbec nějaká byla) nebo naražený a zanícený palec (kluci ze sirotčince hráli fotbal), ale všechno se vyřeší a jedeme dál.

Místní si nás pořád velice váží a hlavně sestra Ephifanie je moc milá, pomáhá nám a bere nás na různé pochůzky. Byli jsme u její staré známé, Anny, v Igurusi, která se málem rozplakala, protože pro nás neměla přichystané pohoštění. Tak se pak cítila tak nedobře, že nás poslala pryč, šly jsme všechny nakoupit a ona mezitím uvařila celou hostinu, nakoupila limonády Mirindu a Pepsi (aka nejvyšší projev úcty k hostům) a po obědě jsme ještě dostaly dárek. Typickou místní látku, kterou tady nosí ženy ovázanou různě kolem těla. Je neskutečně příjemná na dotek, v horku chrání před sluncem a v chladnu zahřeje. Já s ní dneska i spala místo deky, je moje nejoblíbenější věc tady zatím. Asi si koupím ještě minimálně jednu další. Nevěřila bych, jak je to praktická věc.

10 věcí, co jsem poprvé viděla až tady:

1. JAK SE DĚLÁ VĚTRNÝ VÍR
2. BÍLÉHO ČERNOCHA
   

   
3. ČERNÉHO JEŽÍŠE
   

   
4. ŽE MI NĚKDO ŘEKNE „MILUJU TĚ“ JENOM NA ZÁKLADĚ BARVY PLETI
5. OSTATKY SLONÍCH ZUBŮ
6. MILITANTSKÝ NÁSTUP STUDENTŮ PŘED ZAČÁTKEM VYUČOVÁNÍ
7. JAK UDĚLAT OHŘÍVÁRNU VODY Z PET FLAŠKY, PLECHOVKY A KOUSKU ALOBALU
8. PROJEVOVÁNÍ NEJVYŠŠÍ ÚCTY NABÍDKOU PŘESLAZENÉ COCA-COLY, PEPSI, MIRINDY NEBO 7-UP

9. ČAJOVÉ, KAKAOVÉ, KÁVOVÉ I BANÁNOVÉ PLANTÁŽE: VŠECHNY V JEDNOM REGIONU

 10. ŽE SLOVO DÁLNICE NEZARUČUJE BETONOVOU SILNICI A I HLAVNÍ TAHY MŮŽOU BÝT JENOM PRAŠNÉ KAMENITÉ CESTY V KOPCÍCH


Po nějaké době coby pracující učitelé (a znavení nekonečným suchem - viz fotky dole - a prachem a pískem) jsme se rozhodli vyrazit i na výlety a prozkoumat krásnou krajinu východní Afriky, takže příští post bude už méně pracovní a více cestovní :) jezero, safari, zážitky z více turistické Tanzanie a podobně...

prach vsude..