První dny v Mahangu – Bibi Iveta

Přeskočím přípravy a cestu a začnu rovnou v Africe:

Přistáváme na malém letišti v Mbeya a čekáme na zavazadla.
Když spatřím opodál Chrise, bez rozmýšlení se rozběhnu k němu, pověsím se mu na krk a jsem šťastná. Objímám ho a objímám a brebentím svou školskou angličtinou. 

Region Mbeya není turistickou oblastí a tak jsme terčem zvídavých pohledů a já jsem ráda, že mám sluneční brýle. Chris nás veze k sobě domů. Michal jde spát a já, Blanka a Chris jdeme nakoupit. Vybrali jsme sladké brambory a zeleninu a Chris s Blankou připravili výborný oběd. 

Potom nás čeká setkání s Babu.
Jsem trošku nervózní, ale těším se. Pro Babu a jeho ženu mám malé dárky, doufám, že se budou líbit.
Babu je úžasný, přesně jak jsem si ho představovala. Srdečně se vítáme, objímáme a Babu mě stále drží za ruku. Zve nás k sobě domů, seznamuje se svojí ženou a povídáme si. Babu žije v Mbeya, ale do Mahanga jezdí na „letní byt“. Domlouváme si další setkání a fotografování se seniory a loučíme se. 

Nasávám atmosféru, pozorně se dívám, sleduji a srovnávám. Ale tak nějak ani nejsem překvapená, všechno je přirozené. 

V Mahangu nás vítají děti i sestry i ostatní lidé jsou velice přátelští. Ztrácím pojem o čase, nevím, který je den, ani kolik je hodin.
Michal nám ukazuje budovy a pozemky, prohlížíme si ubytovnu chlapců.

K večeři jsme dostali vynikající rýži s fazolemi. Já a Blanka bydlíme u sester, což je asi 400m od sirotčince, takže musíme přecházet, ale nevadí to, protože máme hezký pokojík a vlastní záchod (turecký), což je tady naprostý luxus.

Jdeme spát a já jsem překvapená, jak se cítím příjemně a dobře.

Největší starostí místních obyvatel je obstarávání jídla. Pracují na poli, okolo domu sester jsou i zahrádky. Chlapci ze sirotčince mají svoji zahrádku se zeleninou, o kterou se pečlivě starají a jsou na ni náležitě pyšní. 

Během druhého dne se blíže seznamujeme s dětmi a sestrami, společně loupeme kukuřici, povídáme si. 

Děti trénují s Blankou angličtinu - jsou moc šikovné. 

Zatím se ještě rozkoukáváme, zvykáme si a jsme zvědaví na další průběh naší návštěvy.